Aktuální počasí v Chorvatsku

Záhřeb

     Chorvatský Záhřeb, tedy spíše jeho historické jádro, se skládá ze dvou měst - Horního (rozkládá se na přední části kopců nad městem), starého celé tisíciletí, Dolního (pod Medvednicou, postaveného v časech uherské vlády, na přelomu 19. a 20. století. Obě pak doplňuje Nový Záhřeb, sestávající se z poválečných sídlišť na pravém břehu Sávy. Historicky nejvýznamnější je samozřejmě Horní město, kde sídlí prezident a parlament a kde stojí jeden z nejznámějších chrámů, gotický kostel Sv. Marka s erby Záhřebu, Chorvatska, Dalmácie a Slavonie na střeše z barevných glazovaných tašek. Zatímco tato část Záhřebu je významná hlavně z turistického hlediska, Dolní město je hlavně centrem kulturním, obchodním a společenským. Jeho široké třídy doplňují velká náměstí, pojmenovaná po významných osobnostech chorvatské historie (Bana Jelaćiće, Tomislava I.) a též i významné budovy školské, či kulturní. Obě tak různorodé části spojuje nejen Kamenná brána (chorvatsky Kamenita vrata) ze třináctého století a s poutní svatyní s obrazem Panny Marie, který odolal požáru v roce 1731, ale i více než sto let stará lanová dráha. Trasa, na které její modré kabinky překonávají výškový rozdíl 30 metrů, je totiž dlouhá jen šestašedesát metrů a jízda z jednoho konce na druhý netrvá ani minutu.

Historie

První zmínky o osídlení této oblasti jsou z roku 1094. V této době zde maďarský král Ladislav založil biskupství. Nedaleko od něj vznikla osada Gradec (Grič), která fungovala až do začátku 17. století jako nezávislé město. Po mongolské invazi v roce 1242 zůstalo ušetřeno a bylo králem Bélou IV. prohlášeno městem královským.

Záhřeb se roku 1526 dostal pod vliv Habsburské říše, a později pod Uherskou správu, v rámci Rakousko-Uherské monarchie. V roce 1850 také došlo k sjednocení Záhřebských měst - Kaptol, Gradec i Donji Grad se spojily do jednoho celku. Roku 1860 dosáhla do města železnice, mezi nádražím a Stari Gradem začala být budována nová výstavba, Záhřeb se rozrůstal a později tak rostl i jeho vliv. Přispěl k němu i fakt, že po dlouhých letech nakonec získalo město statut centra chorvatského obrozeneckého hnutí, přestože Matice Ilyrská působila v Záhřebu již ke konci první poloviny 19. století.

Po rozpadu Rakousko-Uherska po první světové válce se zde konal sněm jihoslovanských národů padlého mocnářství. Jejich zástupci se rozhodli pro vytvoření jednoho státu - Království SHS. Mezi lety 1929 a 1939 tu bylo sídlo Sávské bánoviny, za druhé světové války pak ustašovského státu. V meziválečném období žilo v Záhřebu okolo 185 000 lidí. Během socialistické Jugoslávie byl Záhřeb opět hlavním městem Chorvatska. V této době byl vystavěn tzv. Novi Zagreb - sídliště na jih od města, u řeky Sávy. Pro život město byla významnou akcí Univerziáda v roce 1987, kdy do Záhřebu přicestovalo 6423 sportovců z 122 zemí světa. Od roku 1991 je opět hlavním městem nezávislého Chorvatska, za balkánské války nebyl poškozen. V současné době má okolo 700 000 obyvatel, s předměstími okolo milionu.