Korčula



     Korčula je ostrov v Jaderském moři, spadající pod chorvatskou Dubrovnicko-neretvanskou župu. Ostrov má rozlohu 279 km2 — je 46,8 km dlouhý a v průměru 7,8 km široký. Leží blízko Dalmátského pobřeží. Se svými 16138 obyvateli (2001) je druhým nejlidnatějším ostrovem Jaderského moře (po ostrovu Krk). Okolo 97 procent obyvatel tvoří Chorvaté. Ostrov získal jistou známost i skutečností, že v 60. a 70. letech 20. století se zde konaly symposia (Letní škola na Korčule) skupiny Praxis.
Korčula je rovněž jméno starého opevněného města s 3232 obyvateli (2001), ležícího na chráněném východním pobřeží ostrova.

Historie



Ostrov má bohatou prehistorii a antickou, byzantskou, benátsku, srbskou a chorvatskou historii. Přestože Korčulané vnímají jako zakladatele svého města Antenora, jež uprchl z Troje, byly zde nalezeny dokonce ještě starší důkazy osídlení - neolitické pohřební mohyly (pravděpodobně z dob Féničanů) a řecká kolonie. Vedle dřeva na stavbu lodí zásobovaly korčulské doly kamenem pro stavbu budov i tak vzdálená města, jako Vídeň nebo Stockholm. Dřívější jméno, Korkyra Melaina (Černé Korfu), získal ostrov pravděpodobně díky temným piniovým lesům, které vždy poskytovaly materiál pro stavbu lodí.

Ostrov byl součástí římské dalmátské provincie až do stěhování národů. Na počátku 7. století sem přišli Slované, pravděpodobně kvůli invazím Avarů. Když začali barbaři osidlovat pobřeží, musel italský lid hledat útočiště na ostrovech. Slovanští emigranti prchající z vnitrozemí získali kontrolu nad oblastí ústí řeky Neretvy do Jaderského moře, stejně jako nad ostrovem Korčula, jež ústí řeky chránil. V 9. století začali Slované přijímat křesťanství, ovšem k obyvatelům ostrova se dostalo až o něco později. Z toho důvodu byli ostrované v raném středověku přiřazováni k příslušníkům Paganského principátu (země Paganů). Tak jako tak, tyto zdroje, jež dokumentují rané demografické změny, jsou předmětem častých sporů a diskusí. V každém případě se zdá, že pirátství v Jaderském moři se objevilo v době, kdy se obyvatelé pobřežní delty Neretvy začali přizpůsobovat svému novému prostředí.

Benátští kupci byli zpočátku ochotni platit roční poplatky za bezpečnost svých lodí před nechvalně známými Neretvanskými piráty (jež dali později vzniknout pirátské skupině Uskok na severu Senje). V letech 927 až 960 byl ostrov předán princi Časlavu Klonimirovićovi. Poté byl krátce pod vládou Byzance. Roku 998 přešel Paganský principát pod přímou kontrolu Benátské republiky, ale následně byl vrácen původní vládě, tentokrát již ale jako Velkoprincipát Zahumlje.

Ve 12. století byla Korčula dobyta benátským šlechticem Peponem Zorzim a připojena k benátské republice. Nicméně od této doby začala Korčula působit jako nezávislý ostrov, alespoň co se týče vnitřních záležitostí.

Bratři Stefana Nemanji, Miroslav a Stracimir, podnikli 10. srpna 1184 útok na ostrov a vyplenili jeho úrodnou západní část. Obyvatelé ostrova požádali o pomoc Dubrovník (tehdejší Raguská republika), který v zápětí zajmul veškeré Stracimirovo loďstvo.